Celý týden před drakiádou byl slibný - nádherně foukalo. Ale ráno toho dne 11.11., na svatého Martina, bylo něco špatně... nepohnul se ani lísteček.

Porto jsme drakiádu posunuli na 11:30, kdy mělo foukat o maličký ždibínečíček víc, a hlavně - kdy mělo do Osoblahy parním vláčkem dorazit šest osob, šest pirátů.

A dorazili. Včetně dětí jich bylo dokonce deset. A tak nás nakonec v osoblažském parku pobíhalo za dvěma draky osm dospěláků a sedm dětí.

Tedy vlastně - my jsme pobíhali; draci za námi. Když se nasadila ta správná rychlost, draci skutečně vzlétli, a při nepolevujícím rychloběhu se drželi až na úrovni korun stromů!

Následovala malá procházka parkem, při které jsme ocenili, že zde konečně vyrostlo hřiště pro děti. Hřišťátko. Park je rozhodně vhodné místo, které si o dětské hřiště zrovna říkalo. Budeme věřit, že se bude rozrůstat. A že jde jen o první vlaštovku v celé síti osoblažských dětských hřišť. Že vyrostou třeba i tam, kam budou moci maminky poslat děti během vaření oběda, aniž by se strachovaly, že je (děti) přejede auto při přecházení té nejfrekventovanější silnice v Osoblaze. Takových míst, která o to přímo volají, je spousta - například parčík mezi hasišskou zbrojnicí a restaurací Nostalgie (kde zatím slouží jako dětská prolézačka vystavené dělo), veliký travnatý plac před židovským hřbitovem atd... Budeme věřit, že je tu skutečná snaha a že vzdálenost tohoto hřiště od centra není záměrná (aby na něj chodilo co nejméně dětí, a tak jej nezničily). Ne, nebudeme podezíraví. Jsme skutečně vděční a obci děkujeme.

Kráčeli jsme také okolo místního koupaliště, bohužel letos zavřeného, protože se "opravovalo". Zatím opravy nejsou patrné, ale opět budeme věřit, že zde vůle skutečně je. Vymysleli jsme, že by voda mohla být vyhřívaná solárními panely, jež by se umístily na střechy objektů i na potencionální stínící střechu nad krajem koupaliště. Vymysleli jsme toho spoustu.

Cože? Obec chce koupaliště zmenšit, protože klesá návštěvnost? Obávám se, že to návštěvnosti ani trochu nepomůže. Spíš by pomohla pořádná oprava, na kterou by se určitě daly sehnat dotace, a rozšíření prvků na všechny věkové kategorie dětí (a pak i zvýšit vstupné). Jinak si každý raději zajede do nedalekých Glubčic. Kde by se ovšem dala načerpat inspirace, jak s osoblažským koupalištěm naložit, aby se z něj stala vyhledávaná atrakce pro široké okolí.

Potom šli účastníci drakiády použít WC k Patrikovi a Elišce, načež se zde zdrželi na střídmé ochutnávce rozličných nápojů a polského plátkového sýra. Nechyběl hudební doprovod - u klavíru se vystřídali dospělí i děti (ty především). Bylo nám veselo a hezky a čas běžel, a tak jsme se na plánovanou pěší cestu na bohušovské svatomartinské hody vypravili až na poslední chvíli (menší část osob jela autem s bagáží, některými dětmi a nohobolavými). Šli jsme starou bohušovskou cestou, kde došlo k radostnému setkání jedné naší pirátky s dávnou známou ze střední školy.

V Bohušově jsme si ještě prohlédli místní kostel, který byl ten den otevřený zřejmě proto, že je zasvěcený sv. Martinovi.

Cestou se Elišce zaběhl pes. Fena borderkolie. Domů se nevrátil ani večer...

A kráčeli jsme a kráčeli. Do odjezdu parního vláčku (kterým měli přijedší zase odjet) zbývalo už jen půl hodiny, tudíž se většina z nás rozhodla jít rovnou na nádraží, a svatomartinské hody tak prošvihla. Husičku ani kachnu ten den neokusil nikdo z nás, byli jsme bez oběda...

Ale byl to i tak moc krásný den a my piráti něco vydržíme, nejsme přece žádný žvejkačky. A o společné setkání a rozvíjení přátelství šlo především...

Společné neformální setkávání si rozhodně zopakujeme častěji!

A jak to dopadlo se zatoulanou fenou Čtyřkou? Patrik ji našel druhý den v Bohušově, nějaký hodný člověk ji nakrmil a čekal, jestli se někdo přihlásí, nebo si fenku ponechá.

Šťastným koncům zdar!